Dessing od: Mesu, blog stále upravuji

Party image

Prosinec 2010

Silvestr...neboli jaký byl rok 2010?

31. prosince 2010 v 17:24 | Animka |  Moje kecy/Deníček
Tak asi podle nadpisu víte co asi tak zhruba tady píšu.No a je to roku 2010.Nemůžu zkoro uvěřit,že už bude rok 2011.Tento rok je nejlepší a vždy bude nejlepší,který jsem v životě měla.Nejen ,že o tomhle roce jsem založila tento blog na kterým mi moc záleží.Ale taky jsem potkala Mesu.JJ přesně si to pamatuju.Byla to náhoda když mě jednou vrtlo do hlavy Mew mew.A že bych to skusila napsat do vyhledávání na seznamu a najít stránku Mesu a přes její stránku na youtube.No díky ní jsem víc poznala anime a přebarování (Color over).Mesu taky bydlí dost blízko mě a často jsem ji za tento rok navštívila.Měla jsem taky super narozky při kterých mi bylo 11 a nejlepší na něch bylo ,že jsem poprvé uviděla Mesu a její skutečnou podobu.Nejdřív když jsem jí uviděla tak jsem stuhla xD No vidíte pěknou holku co vypadá asi na 15 a pak gygantýcká holka.Nejdřív mě trochu děsila,ale bylo to fajn xD Naštěstí to netrvalo ani 30 minut a řekla jsem si "Wau ta je super".JJ a taky tento rok jsem poznala i další lidi,který jsou mími SB.Třeba Ninisisinenečka - Dost mě někdy štve,ale jinak je prima,ale to se stává ne? Že se občas s někým nepohodnete (Ta moje čeština je hrozná co?).Taky Kami je super a mnoho dalších z vás například Kuroi,Mika,Tyno10,Shizuma,Veunka,Katrinka a všichni ostatní.Jsem velice ráda,že jsem vás potkala.Taky jsem tento rok si popovídala s mým nevlastním bráchou Štěpánem,kterého jsem asi naposled viděla když mi bylo 5 let.Taky se sestřenkou Luckou jsem si krásně popovídala.Tento rok je pro mě nejcenější a to i pro to,že jsem poznala anime a za tu dobu jsem viděla snad už 40 a to nežertuji.

Přeji krásný Silvestr a nejveselejší noví rok :D

PS : Nebojte budu tu celý večer.Nemyslím ,že patřím k těm ,který slaví,ale možná na chvíli z okna vykouknu.

Silvestr s Animem

Kunihiro Ritsuko - Galerie

31. prosince 2010 v 15:38 | Animka |  Anime Galerie - Shiki
Další obrázky z anime Shiki. Tahle byla z nich nejhodnější. Jen je škoda, že to s ní nedopadlo nejlíp.




Trilogie mrtvých: 1.část - Deník mrtvé dívky - 2.díl - Oči

31. prosince 2010 v 14:51 | Animka
Takže tady máte 2.díl povídky od Kami

Deník Mrtvé holky
"Niell! Probuď se!" slyšela jsem, jak mě někdo volá.
Pomalu jsem otevřela oči. Nade mnou se skláněla madam Pomfreyová. Všude bylo bílo. Uvědomila jsem si, že jsem na ošetřovně.
"Kde je?" zeptala jsem se při vzpomínce na oči v odstínu bouřkových mraků.
Ošetřovatelka se na mě podívala jako na cvoka. "Kdo?"
"Nikdo." oklepala jsem se. "Jak dopadl zápas?"
"V poměru sedm ku šesti pro Nebelvír." usmála se. "ten váš Potter je vážně skvělý!"
No jasně, řekla jsem si ironicky v duchu. Namyšlenej frajer. 
"Jak dlouho tu budu muset být?" zeptala jsem se.
"Nějaké problémy? Rozmazané vidění, bolest hlavy?"
"Ne." zalhala jsem. 
"Tak můžeš jít."
Po těch slovech jsem z ošetřovny doslova vystřelila. V hlavě jsem měla jediné...jeho. Byl tu ale jeden problém...pamatovala jsem si jenom ty oči. Žádná tvář, nic. Byla jsem ale odhodlaná ho najít. Zítra...hned zítra začnu. Teď jsem si šla lehnout...hrozně mě bolela hlava.
Mysleli si, že jsem cvok. Aby ne. Dřív jsem si nikoho nevšímala. A dnes? Dnes všem upřeně zírám do očí. Byla jsem až překvapena, kolik zajímavých lidí v Nebelvíru je. A kolik lidí je na škole! Vážně jsem se měla dřív víc dívat kolem sebe.
Teď to ale bylo na škodu, že jsem se dřív nedívala. Jako hledat jehlu v kupce sena. Nenašla jsem ho. Šílela jsem z toho. Dokonce jsem už zkoušela i učitelé...takhle to nešlo.
Měli jsme hodinu přeměňování. Museli jsme přeměnit svou židli na koně. Ne, že by mi to šlo. Ani normálně jsem to nezvládala a když jsem navíc díky rande s potloukem viděla trojitě, neměla jsem šanci.
Udělala jsem dřevěného koně a pak všechno kolem mě zčernalo. Podruhé za dva dny jsem padal do mdlob. Ještě jsem slyšel volání učitelky a pak ostrou ránu...au. 
Skláněli se nade mnou. Celá třída plus všichni co šli po chodbě a viděli pozdvyžení...skvělý, byla ze mě skvělá atrakce.
Pak mě najednou zachvátily dva opravdu silné pocity. Oheň a led. Nejdříve jsem vzplála jako suchá tráva za horkého letního poledne, když jsem na sebou spatřila mezi desítkami tváří i ty úžasné šedé oči. Tu vteřinu jsem hořela.
A pak oheň uhasilo zjištění komu patří. Jeden z mála lidí, které jsem znala. Které jsem nesnášela. Namyšlenej rozmazlenec...Black. Regulus Black. 
Co ten ale dělal během zápasu ve vzduchu? To je jedno. Polila mě vlna silného zklamání. Co jsem vlastně čekala? Tenhle pocit jsem nesnášela...raději jsem necítila nic, pak jsem se vyhnula i tomu špatnému...
"Jsi v pořádku, Brightová?" zeptala se mě McGonagalová.
"Jo." zamumlala jsem a pokusila jsem se vstát. Bez úspěchu.
"Pottere, Lupine, odveďte ji na ošetřovnu." rozkázala profesorka.
Chtěla jsem odporovat, ale už to nešlo...hlava dost bolela. Skvělý, opět na ošetřovnu.


Trilogie mrtvých: 1.část - Deník mrtvé dívky - 1.díl - První zápas

31. prosince 2010 v 12:58 | Animka
Pozor! Toto jsem nepsala já! Dovolila mi to dát na blog Kami

Postavy: Niell Brightová, Sirius Black, Remus Lupin, James Potter

Věk postav: 15 (plus mínus rok)

Deník Mrtvé dívky
Proč žijeme? Dříve nebo později si každý tuto otázku položí. A odpověď je snadná. Abychom ochránili ty co milujeme. O pár let později jsem si ale položila jinou otázku. Proč mám žít, když všichni co jsem milovala už zemřeli? Nedokázala jsem je ochránit, ale asi to byla věc osudu. Ale kdo je ten osud? Žádná vyšší moc...myslím. Podle mě to je člověk...protože jenom člověk umí být tak krutý. To je ono...snažit se být jako osud. Krutá a bezcitná. To je smysl života, který hledám...a šest let jsem se ho držela...

"Ne, prosím!" slyšela jsem Liliin křik.
Lili byla jedna holka od nás z Nebelvíru a milovaný cíl zmijozelských idiotů, co se vyžívali v šikaně. Neměla jsem ale v úmyslu jí pomoct, naopak jsem ani neodtrhla pohled od knihy. Milovala jsem Zmijozel. A to, že jsem skončila v Nebelvíru mě slušně řečeno...sralo. Nepatřila jsem tam...nevím kde ten stupidní klobouk našel v mém srdci Nebelvír. Už to byly roky, co veškeré světlo z mého srdce zmizelo.
"Já vám říkám, že za to nemůžu!" křičela Lili.
Stiskla jsem si spánky a soustředila jsem se na text: "...a nakonec přidejte kořen kýchavice a nechte ve tmě uzavřené po dvacet čtyři hodin. Vznikne silná kyselina, schopná rozleptat i žulovou kostku." Zatracený lektvary. Už už jsem se chystala udělat si zápis, když mě opět vyrušil křik.
"Expeliarmus!" ozval se hlubší mužský hlas. "Ihned ji nech na pokoji, Luciusi!"
"Ale ale, náš pan Potter. Opět si hraješ na hrdinu?" ušklíbl se Malfoy. "Najednou ti šikana vadí, když si hrajeme s tvojí kamarádkou?"
"Dneska se prát nehodlám."
"Srabe!" smál se Lucius.
"Rozdáme si to na hřišti." řekl s klidem James a společně s Lili odešel.
No skvělý, takže mě zase čeká půlhodinový poučování, že dneska nesmíme prohrát. První zápas v roce...v páťáku. Ano, já jsem byla také člen našeho famfrpálového družstva. Měla jsem jediný úkol. Co nejvíckrát prohnat camrál protihráčovou obručí. Potter byl chytač a kapitán týmu...Lupin brankář a ostatní jsem jménem neznala. Je to zvláštní...už pět let sem chodím a neznám skoro nikoho jménem. Vlastně ani od vidění. Neznám je, protože mě nezajímají. A já nezajímám je.
Zavřela jsem učebnici a vydala jsem se na další hodinu. Obrana proti černé magii. To mě bavilo, protože společně s obranou jsem se učila i onu magii po které jsem tak toužila. Dneska byla praktická část. Navzájem jsme měli trénovat odzbrojování vyššího stupně...kouzla, co nejdou tak snadno odrazit. Málem jsem zmrzačila dva kluky z Havraspáru. A ptáte se proč? Protože mě to baví. Konečně konec vyučování. Hodlala jsem se jít před zápasem ještě prospat.
Ten sen...ne, nebyl to hezký sen. Ale už jsem si zvykla. Nezdál se mi poprvé. Opět jsem viděl tu noc...přišli, zabíjeli, ničili. Nevím kdo, nevím proč. Ale vím, že kvůli tomu všichni zemřeli. Tu noc jsem zemřela i já...mé staré já. Bývala jsem i milá holka...ale to už bude šest let.
Probudila jsem se s křikem. Na pokoji jsem byla sama, asi jsem ostatní holky děsila. A právě včas. Vzala jsem si koště a vydala jsem se na hřiště. Ještě jsme si dali menší trénink a pak už se tribuny začaly plnit diváky. Začínalo pršet...dneska to bude pěkně slizký. Zápas začal.
Potter se činil, stejně jako Lucius. Oba dva byli chytači. Po deseti minutách to už bylo 4:1 pro nás. Jejich brankář byl levej. Celkově to bylo úspěšný. Camrálu se opět zmocnil Zmijozel. Vydala jsem se za míčem, nevnímajíc okolí, což byla chyba, protože si mě vybral zmijozelský odrážeč. Ucítila jsem tupou bolest vzadu na hlavě, jak mě zasáhl jeden z potlouků.
Padala jsem, všechno tmavlo. Jediné co mě těšilo bylo, že na ten dopad už budu v bezvědomí. Už jsem skoro nevnímala, když najednou někdo zbrzdil můj pád. Poslední co jsem viděla, byly ty nejkrásnější oči, co se na mě kdy podívaly. Pak všechno zčernalo.


Trilologie Mrtvích : Deník Mrtvé dívky - Episody

31. prosince 2010 v 12:52 | Animka
Jak jsem říkala.Tato povídka patří Kami a je úžasná :D

Deník Mrtvé holky

1. První zápas

2.Oči

3.Tak jak si to pamatuju

4.

5

6

7

8

9

10


Trilogie Mrtvích : Deník Mrtvé dívky Rozcestník

31. prosince 2010 v 12:45 | Animka
Mockrát děkuji Kami ,že jsem si to mohla dát na svůj blog.

Deník Mrtvé holky

Recenze

Episody - povídka


Magické Perly a Tanec s Temnotou Rozcestník

31. prosince 2010 v 10:44 | Animka
Obrázek zatím není

Recenze


Episody - povídka


Postavy


Diplomek pro Střelenku Lenku za SB

31. prosince 2010 v 10:41 | Animka |  Vaše diplomky
Promin,že to tak trvalo :D Doufám,že se líbí :D

Diplomek pro Střelenkyu Lenky za SB

Magické Perly a Tanec s Temnotou - Ruushii

30. prosince 2010 v 18:59 | Animka |  Povídky
Obrázek není

Jméno : Ruushii

Věk : 17

Povaha : Tajemná, bláznivá, vyjímečně agresivní, milá, zákeřná

Rasa : Princeznovský mág

Živel : Oheň

Strana : Dobro

Vlasy : Tmavě modré

Minulost : Pomůžu všem kteří potřebují pomoc, nedávám najevo své pravé pocity, nikdy neprozradím něčí tajemství... A taky nikdy neporuším slib, který jsem dala, ať to stojí cokoliv. A je mi jedno jak mě to zraňuje, nebo jak nesmyslný slib to je... Nebo také jak je nemožný, protože se nevzdám, a to nikdy...

Přeměna : 7 131 311 Princezna ohně

1.díl Magické Perly a Tanec s Temnotou - Svět Fantazy 1.část

30. prosince 2010 v 10:34 | Animka |  Povídky

1.Svět fantazy

Jmenuji se Momo.Momo Hoshi a žiju v opravdu malé vesničce v Japonsku.Moje vesnice se jmenuje Nigasuru.Skoro nikdo o téhle vesničce neslyšel.Před rokem jsem se dozvěděla,že jsem mág.Mágové jsou bytosti,které mají nadpřirozené schopnosti.Dříve jsem vůbec nic nevěděla o ničem.Věděla jsem jen to ,že moje rodině se vypařila a já zatím musím čekat než se vrátí.Připadámi to jako včera kdy jsem se poprvé proměnila.Byla jsem dost zmatená když na mě zaútočila příšera a vedle mě se objevila magická zbraň.Bylo to vážně podivné,ale jaksi kouzelné.Žiju v tomhle domě už 17 let.Vždycky jsem cítila velikej smutek ze samoty.Ale ne.Já nebyla sama.Měla jsem a pořád mám své přátele."Zachraň ho!Světlo...zhasne"Mluvil temný a smutný hlas.Najednou jsem slyšela nepříjemný zvuk.Otevřela jsem oči.Seděla jsem ve své lavici ve své třídě.Všichni na mě zíraly.Rozhlédla jsem se na obě strany.Vůbec nechápu co se děje,ale vypadá to,že jsem při hodině usnula a měla sen.Naše paní učitelka na mě rozlobeně koukala."Nespěte mi při hodině!!!" Rozzuřeně křičela učitelka.Byla jako ďábel.Vycházel z ní rožhavený oheň.A jelikož jsem byla dost v šoku zpanikařila jsem."Paní učitelko? Neměl by někdo zavolat hasiče? Vypadáto,že někdo dnes vybouchne"Posmívala jsem se jí i když uvnitř sebe jsem něco takového vůbec říct nechtěla.Paní učitelka se rozbrečela a běžela k oknu." Ooo Sváta paní.Prosím daruj mě odvahu zasnoubit se s Minorem"Modlila se bůch ví kam učitelka.V tom okamžiku jsem stuhla.Moc dobře jsem věděla co se stane.A taky se to stalo.Za mnou stála úplně žhnoucí Aiko.Nedivila bych se kdyby vzala granáty a nechala vybouchnout celou školu.Aiko je ztělesnění zla a to si nedělám legraci.Když jí někdo naštve nejde zastavit.Aiko je jedna z mích prvních kamarádek,které jsem v životě měla.Je dost agresivní a někdy přímo ke zabití,ale občas je velmi milá a hodná.Raději jsem zavřela oči,protože jsem nechtěla radči to vidět.Aiko učitelku zvedla za triko nahoru."Hele! Jestli ještě jednou něco takového řekneš bude po tobě!"Vyhrožovala Aiko.Otevřela jsem jedno oko.Paní učitelka kývla hlavou a Aiko jí položila na zem.Vtom okamžiku jsem přiběhla k Aiko co největčí rychlostí a popadla jí za triko a běžela pryč ze školy.Slyšela jsem jak za námy křičí učitelka.Jenže jsem měla práci jí co nejrychleji zdrhnout takže jsem neměla čas poslouchat co říká.Aiko se mi vznášela ve vzduchu,Vypadala jako na omdlení.A nejspíž se tak i cítila,ale tohle byl nejlepší způsob jak vyváznout živí.Doběhla jsem až do půlky hory Shinde Rasuka.Tam jsem zastavila a položila Aiko před sebe."Aiko nechci,aby jsme měli problémy na vánoce"Řekla jsem velice vážně."No jo už" Začala se smát Aiko.Začala jsem se taky chctat.Byla to pěkná chvílka.No tedy kdyby mi ze zhora nespadla nějaká dívka na záda  a já se nerozplácla na zemi.Měla tmavě růžové vlasy.Zvedla se ze mě a dívala se na mě."Hele ty trosko co myslíš,že děláš!?"Řekla naštvaně dívka s tmavě růžovíma vlasama.
Zvedla jsem se mile usmála."Co!? já?!Nemyslela si spíž co děláš ty!?" ROzzuřeně jsem na ní křičela.Však ta dívka se jen neuzajitě smála."Něco ještě řekneš a zabiju tě!" Koukala se na mě dívka nelítostně.Z jejího pohledu bylo vidět,že to myslí vážně.Tohle bylo na mě moc.Vyndala jsem si z kapsy perlu a vykřikla "Mág číslo 190...." V tom okamžiku mě chytla Aiko za tryko a zdrhala se mnou do mého domu.Když tak tam doběhla položila mě a řekla " A jsme si kvit" Řekla udýchaně Aiko."Jasně" Řekla jsem s úsměvem.Obě jsme si sedly na zem před mým domem.V tu chvíli přiběhla Etsu s znepokojeným výrazem v obličeji. "Aiko,Momo máme pohotovost" Řekla udýchaně Etsu. "Asi další monstrum." Řekla Aiko.Já jsem jen přikývla a vzala jsem do ruky perlu. "Mág číslo 1 900 985..Přeměna!" Vykřikla jsem a přeměnila se."Mág číslo 8 955 621..Přeměna!" Vykřikla Aiko a taktéž se přeměnila.Už jsme se chtěly rozeběhnout,ale Etsu nás chytila za ruce.Tvářila rozchechtaně.Klidně by se asi udusila smíchy."Ale žádné příšery,ale vaření ve škole perníčků." Smála se Etsu.Nás moch,ale trevit.Začaly jsme se na Etsu vražedně dívat.Etsu asi vycítila co bude dál a tak se rozeběhla a křičela " Příšery! Příšery! Poomooc".Nejspíž to uslyšel nějaký kluk a hned ze větve stromu skočil přímo na nás.To už bylo po druhé kdo namě spadl.A moje reagce? Vytažení hůlky a .. No nejspíž bych zahájila svůj útok Magickí vír energie,ale v tom okamžíku na skočil další.Byla to zase ta drzá dívka z minula.Etsu přišla k ní a zeptala se " Kdopak jsi?".Bálá jsem se ,že by Etsu ublížila a tak jsem se zvedla ze země.Kluk ,který na mě spadnul už byl pryč.Nejspíž utekl strachy.Chtěla jsem už udeřit růžovovlásku svou pěstí,ale v tom se slaďoulince usmála a řekla "Já jsem Himari".Bylo to podivný."Já jsem Etsu a moc ráda tě potkávám" Řekla nadčeně Etsu.Etsu jí byla přímé unešená.Jako by tom byl anděl,který nám skočil pomoci.Vážně mě ta holka štve.Však najednou jsme uslyšely strašný řev.Bylo to od monstra."Hej ty! Ty jsi mág ne?" Ptala se mě Himari. "Jo a proč?" Zeptala sem se jí.Můj pokus abych se na ní usmála při tom moc nevyšel,ale co se dá dělat."Měla by ses toho zbavit né?!" Řekla poroučivě a ke všemu si relagovala na zemi.Tohle bylo na mě už vážně moc."Ledovec!" Vykřikla jsem a nade mnou se oběvilou spoustu ledovců.Ukázala jsem prstem na Himari.Leodovce se okamžítě vrhali na Himari."Mág číslo 2 000 890..Přeměna!" Vykřikla a proměnila se Estu.Himari vvedla ruku trochu s ní mávla a ledovce odfoukla někam hodně daleko.Potom vstala a řekla "Vyrážíme zabít tu příšeru".Všichni na to kývli a už běželi za příšerou.